ONKOLOGICKÁ LÉČBA A ZMÍRNĚNÍ NEŽÁDOUCÍCH ÚČINKŮ S OHLEDEM NA STŘEVNÍ MIKROBIOM

Jedním z nežádoucích účinků onkologické terapie je tzv. mukozitida. Jedná se o postižení sliznic a tkání související s onkoterapií, jehož symptomy jsou např. nevolnost, zvracení, průjmy, bolesti břicha, krvácení, malátnost, malnutrice, dehydratace aj. Nejčastější průvodní komplikací chemoterapie bývá průjem, který postihuje přibližně 50–80 % pacientů (v závislosti na typu léčby).

Na zvýšení rodu Escherichia se shoduje více studií, což koresponduje s faktem, že Escherichia je nejčastějším rodem izolovaným z krve u onkologických pacientů s bakterémií (proniknutí bakterií do krevního oběhu). Další studie ukazuje, že výrazně větší změny mikrobiomu vykazují onkologičtí pacienty, u nichž se projeví průjmové stavy (Manichanh et al., 2008).
U zdravých kontrol a u pacientů procházejících radioterapií bez komplikací v podobě průjmových stavů byla mikrobiální diverzita relativně stabilní, naopak u pacientů s radioterapií a průjmem docházelo k velmi progresivní modifikaci bakteriální diverzity, a to dokonce i 2 týdny po ukončení léčby.

Chemoterapie a radioterapie mohou vést ke zvýšení střevní propustnosti. Velmi pravděpodobně je to způsobené i jejich negativním vlivem na střevní mikrobiom, který významně ovlivňuje střevní propustnost expresí a modulací proteinů tight junctions (proteiny, které zodpovídají za nepropustnost střevní sliznice). Střevní mikrobiom ale napomáhá plnit i další ochranné funkce, jako je např. tvorba mukózní vrstvy. Studie ukázaly, že germ-free (bezmikrobní) myši jsou daleko více rezistentní k ozáření, než myši s osídleným střevem. Prokázána byla také nižší míra apoptózy mezenchymálních endoteliálních buněk v tenkém střevě u germ-free myší po ozáření (Crawford et Gordon, 2005).

Zdá se tedy, že míra reakce organismu na ozáření je z velké části regulována právě střevními bakteriemi. Mechanismus může také souviset s proteinem Fiaf (Fasting-induced adipose factor), který je produkován v klkách tenkého střeva a je zodpovědný za přežívání endoteliálních buněk. Střevní mikroorganismy totiž mohou snižovat sekreci tohoto proteinu, což může mít za následek vyšší míru apoptózy buněk střevního endotelu.